Pište-Povídky blog » Jak na češtinu? Část I.

Pište-Povídky blog

  Jak na češtinu? Část I.

27. 6. 2013

Čeština, zapeklitý to jazyk, že? Také se v něm ztrácíte? Také stále tápete? Pokud ano, pak slyšte! S výslovným svolením jedné autorky z PéPé jsem vytáhla z hlubin povídkáckých děl toto. Jedná se o hodnotnou pomůcku pro všechny, kteří stále ještě často přemýšlí nad pravopisem. Seriál je delší, takže prozatím s poděkováním a s potěšením přikládám první díl! Nechť chyby tedy chybí!

„Seděla jsem na lavičce a zamyšleně zírala do živého plotu. Byl nějak neobvykle živý, něco se v něm hýbalo. A pak jsme jí spatřila. Stála proti mě a tak mile se usmívala… Přistoupila blíž a podala mi ruku. Ochotně jsem ji uchopila a vydala se spolu s ní do neznáma. Neměla jsem strach, věděla jsem že jsem v bezpečí. V těch krásných očích se prostě nemohlo skrývat nic zlého. A ten její úsměv. No kdybyste jí viděli…hotová kouzelná víla. Provedla mě krajinou, ukázala mi krásná, dosud nespatřená místa. Společně jsme kráčeli těmi nejúžasnějšími místy, o jejichž existenci jsem neměla ani tušení. Jak mohly tak dlouho zůstat skrytá lidským očím? Vždyť jsou naprosto nepoznamenaná během dějin…Při tom je velmi snadné představit si jak by to vypadalo jako rekreační středisko nebo jiný objekt turistického ruchu. Bylo to nádherné…jako útěk z děsivé reality do krásného snu. Útěk z reality…náhle jsem všechno pochopila. Ten krásný sen se mi rozplynul přímo před očima. Byla to má Můza, kdo mě provedl těmi úžasnými krajinami.“

Pokud se Vám zdálo, že s uvedeným textem není něco v pořádku (kromě toho, že je naprosto o ničem), pak na tom ještě nebudete tak špatně. Zkuste se ještě jednou ponořit do výše psaných řádků a přijít na to, co tu nesedí. Víte? Pokud ne, pak to rozhodně není dobré. Budu předpokládat, že jste na to přišli. Tak kolik chyb jste v uvedeném textu objevili? Ach, ta matematika…nebojte se, nebudu Vás nutit počítat do stovek a tisíců. Jen si to v klidu přepočítejte, já nespěchám…

2?

4?

3?

6?

10?

7?

1?

5?

Dobrá, už Vás nebudu napínat…aby mi tu náhodou někdo nepraskl…Moment, musím si to také přepočítat…Ani jsem nevěděla, že se mi podařilo vyrobit tak pěkné číslo. Úmyslně jsem v textu udělala celých deset chyb. Našli jste je všechny? Chcete-li, pokuste se o to znovu. A teď už se na to pojďme společně podívat.

1) překlep – úmyslně jsem zde udělala ten nejběžnější a nejobyčejnější překlep. Jelikož vytváří slovo, které existuje, je téměř nemožné (nebo alespoň velmi obtížné) jej odhalit. Při běžném čtení ho většina lidí přehlédne. O který překlep se tedy jedná? Ve výše uvedeném textu ho najdete v této větě „A pak jsme jí spatřila“ Jedná se o neúmyslnou záměnu jsem za jsme nebo naopak

2) ji/jí – záměna – Na tuhle chybu narážím neustále. Spousta lidí si vůbec neuvědomuje, že existuje i tvar „ji“ a když už ano, většinou nad tím při psaní textu moc nepřemýšlí. Nebo zkrátka nedokáží rozpoznat, který tvar kdy použít. Pokud i Vy patříte mezi ně, mám pro Vás řešení. Prosté, jednoduché, ale účinné. Zaměňte si ono slovo za slovo, které je jím nahrazeno. Jako příklad si vezmeme třeba slovo „babička“. Přidejte ukazovací zájmeno „ta“. A teď skloňujte.
Koho, čeho – té babičky (dlouhý tvar té → dlouhý tvar jí, příp. ní);
komu, čemu – té babičce (dlouhý tvar té → dlouhý tvar jí, příp. ní);
koho, co – tu babičku (krátký tvar tu → krátký tvar ji, příp. ni);
kom, čem – té babičce tvar (dlouhý tvar té → dlouhý tvar jí, příp. ní);
kým, čím – tou babičkou (tvar tou…budeme ho považovat za dlouhý…má tři písmena → dlouhý tvar jí, příp. ní)
V textu: „A pak jsme jí spatřila“ ; „No kdybyste jí viděli“

3) mě/mně – Další často opakovaná chyba. Přitom existuje jednoduchý způsob, jak se jí vyvarovat. A protože bych ráda tuhle chybu vídala co nejméně, popíšu Vám ho. Dosaďte si místo slova „já“ slovo „ty“. A opět skloňujte.
Koho, čeho – tebe, tě (mne, mě);
komu, čemu – tobě, ti (mně, mi);
koho, co – tebe, tě (mne, mě);
kom, čem – tobě (mně);
kým, čím je jasné.
V textu zde: Stála proti mě a tak mile se usmívala

4) čárka – další často opakovaná chyba je ve psaní čárek. To je celkem složitá věc a nelze ji nějak obecně vysvětlit. Snad jen obecně platí to, že každá čárka musí mít své opodstatnění a obvykle ji použijeme třeba v případě, že nějaké sdělení rozvíjíme, přibližujeme (například Ten, kdo přijde pozdě, má smůlu – věta „kdo přijde pozdě“ je tam vsunutá a vlastně blíže specifikuje, kdo má smůlu) Když je čárkou oddělena vedlejší věta, často se na ni můžeme zeptat pádovou otázkou.
V textu zde: „Neměla jsem strach, věděla jsem že jsem v bezpečí.“ (koho, co jsem věděla?) „Při tom je velmi snadné představit si jak by to vypadalo jako rekreační středisko nebo jiný objekt turistického ruchu.“ (kdo, co je velmi snadné?) Tohle Vám nejspíš moc nepřiblížím…

5) změna rodu – další velmi obvyklá chyba. Tohle se při psaní občas stane každému…V textu: „Jak mohly tak dlouho zůstat skrytá lidským očím?“

6) shoda přísudku s podmětem. Je důležité uvědomit si, o čem vlastně píšete, zda to jsou „ti“ a nebo „ty“. V případě středního rodu je to snadné, napíšete do přísudku A a nemusíte nad ničím dumat. V textu zde: „Společně jsme kráčeli těmi nejúžasnějšími místy, o jejichž existenci jsem neměla ani tušení.“

7) Můza – tohle slovo vídám opravdu často. Zvláštní, když neexistuje. Múza se píše s čárkou. Nevysvětlím Vám, proč to tak je, ale je tomu tak. V textu zde: „Byla to má Můza, kdo mě provedl těmi úžasnými krajinami.“

8) při tom – i toto se v textech objevuje velmi často. Velké množství lidí tento pojem rozděluje do dvou slov. Bohatě ale stačí jedno…V textu: „Při tom je velmi snadné představit si jak by to vypadalo jako rekreační středisko nebo jiný objekt turistického ruchu.“

Občas v textech narážím i na špatné skloňování či nevybrání vhodného vzoru pro podstatné jméno (či snad nepřemýšlení nad tím, jaký vzor je ten správný?) Např. „představoval jsem si ve své mysly“ (v textu tato chyba není)

Domnívám se, že je často problém i v tom, že si lidé své texty málo čtou…

Proč jsem vlastně tohle napsala? Nevím, možná proto, že jak si tak čtu, stále narážím na nějaké chyby. Všímám si jich – ať už chci nebo ne. Vlastně v podstatě nikdy nechci… A protože už jsem pročetla hodně textů, spatřila hodně chyb, napadlo mě sepsat toto – soupis chyb, na které narážím nejčastěji. Budu doufat, že to alespoň někomu pomůže a já tak nebudu narážet na tolik chyb…

Autor: Homo sapiens tupiens 

Nový komentár » | Napsal Ash v kategorii O psaní


Odeslat komentář

Zatim nevalidni XHTML | Validni CSS | Copyright © Pište-Povídky blog
Vzhled od SmallPark