Prosím, neberte tyto řádky jako nějaké arogantní poučování, vlastně ani tím „jak to napsat správně“ nemyslím doslova správně, jen mám na mysli spíše „jak to napsat tak, aby si z toho vzal autor co nejvíce poučení!“. Všiml jsem si, že na PP se rozmohlo v kritikách víceméně jednoslovné okomentování ve stylu „hezké“ anebo „pěkné“, jenže to autorovi příliš nedá. Ano chápu, je docela těžké číst z monitoru; mě samotného to nebaví a povídky ani tak moc nečtu (no sem trochu pokrytec…); pak následně zvolit ta správná slova, přemýšlet nad tím a třeba i rozpitvávat jednotlivé věty, avšak rozhodl jsem se, že trochu popřemýšlím, jak by taková kritika ve skutečnosti měla vypadat, aby byla co nejvíce efektivní. Přemýšlel jsem tak týden a došel jsem k pár závěrům, o které bych se v tomhle článku chtěl podělit formou rad. Prosím, udělejte si kávu, čaj a vzhůru do čtení. (Pozor… Jde především o kritiku povídek, o básních toho moc nevím…)
Rozdělte kritiku na subjektivní a objektivní
To se hodí hlavně, když kritizujete např. žánr, který nečtete, nebo naopak ten, který máte moc rádi. To může tak trochu zkreslit pohled na celou povídku. Subjektivně může kritik uvést, že se mu povídka zdá neoriginální, že se mu ty různé slovní obraty zdály trochu klišé, jako by je četl už tisíckrát atd. Pak se zaměří na to, jak je to objektivně, tím mám na mysli především dodržování pravidel teorie tvůrčího psaní (a pokud kritik nezná, může si zkusit i klidně odhadnout, co si myslí, že je špatně… např. číslovky se píší slovy, ne čísly atd.)
Buďte i pozitivní
Kritika je kritika, není to recenze, ale to podle mě vůbec nevadí. Ač se to zdá divné, domnívám se, že ve skutečnosti je dobré uvést i to, co autor dělá dobře, jednak autoru můžeme udělat i radost, ale jednak je důležité, aby věděl, co se mu povedlo a čeho by se měl držet, rozvíjet to atd. Pomůže mu to hlavně při pochybnostech, pokud si není úplně jistý, zda je dobré třeba střídat postavy, které děj vyprávějí, včetně svých pocitů. Může si říct, že výsledek bude chaotický a nepřirozený ale… Ve skutečnosti to může vykouzlit originální zajímavou atmosféru přehledně propletených příběhů a toho když si někdo všimne, proč na to neupozornit?
Nedočetli jste do konce? Nevadí…
Setkal jsem se i s tím, že někdo četl jen do půlky a tam to vzdal, pak vůbec nekomentoval. Ale to je škoda… Kritik přece může zkritizovat i to, se stačil během psaní pochytit a klidně i upozornit na to, že přestal číst a třeba i uvést proč. Např. máš špatný slovosled, používáš špatná slova, nepříjemně se to čte, musel jsem se vracet znovu na začátek věty, protože jsem ten text nepobíral, píšeš moc křečovitě, musíš se více uvolnit a lépe se rozepsat. Samozřejmě si je kritik vědom toho, že kritika půlky povídky není plnohodnotná kritika, ale s tím nikdo také nepočítá, ne…
Nejste si jistí…
Co si o povídce vlastně myslet? To taky nevadí… Kritik si ji přece může uložit do oblíbených nebo někam a přemýšlet nad tím. Ono se říká, že dobrý film/knihu/povídku prověří až čas. Stačí nad tím trochu popřemýšlet, přebrat si to v hlavě a pak teprve psát kritiku. Možná, že to dá trochu více práce, ale na druhou stranu, je lepší mít stovky komentářů, ve kterých je jen „hezká povídka“ anebo padesát zevrubných kritik?
Zachovejte klid
Ne vždy povídka obsahuje myšlenky, postoje a názory, se kterými budete souhlasit, přesto je dobré zůstat v klidu a hodnotit jen literární výkon. Navíc, unáhledná reakce může být zbytečná, třeba s autorovými postoji má pramálo společného a je docela fiktivní. Klid lze zachovat i v dalších případech. Např. přehnané reakce na gramatické chyby. Na ty se dá také přece upozornit v klidu. Nadat někomu za chyby, tím akorát kritik klesne na úroveň onoho „nevzdělance“. Kdo ví, třeba to jen pořádně nepročetl, třeba je jen dysortografik a tak chyby ani nevidí tak rychle. Přehnaná reakce akorát způsobí konflikt, flamewar a zkazí náladu a kritika pak ani není dost objektivní, když do toho někdo vnese příliš osobních sporů s autorem, pak pro autora přestává být přínosná a přitom to je přece to nejdůležitější.
Buďte konkrétní
Tak tohle je docela těžké a nemůžu to po nikom snad ani chtít. Můžu mít jen respekt k lidem, kteří si dají tu práci a více konkretizují. Není potřeba přímo zkopírovat větu, kde je gramatická chyba. Jenže říct „máš tam gramatickou chybu“ je zase málo. Úplně nejlepší je uvést druh. Např. Všiml jsem si, že všude píšeš „mě“ a to dokonce i tam, kde se píše „mně“, měl by sis to zopáknout. Stejně tak se vyvarovat implicitních slov, které se dají vyložit různě.
Tak, to by prozatím mohlo být všechno…
Samozřejmě nechci tvrdit, že to, jakým způsobem kritizujete je špatný, že to děláte špatně… Jen doufám, že si k vašemu kritizování něco z článku vezmete a trochu vám poradí…
Děkuji za pozornost…
Odeslat komentář